Řešením pro vinaře by mohl být návrat k profesním cechům

Tak jsem se dočetl, že stát připravuje další plošný zákaz. Tentokrát mají bobtnající „regulokracii“ odskákat vinotéky, které prodávají zahraniční sudové víno. Ministerstvo zemědělství totiž plánuje, že povolí pouze prodej sudového vína, které bylo vyrobeno moravskými a českými vinaři z hroznů vypěstovaných na území České republiky.

Na první pohled má tento návrh pomoct domácím vinařům s bojem proti zahraniční konkurenci. Navíc si od něj úředníci slibují, že doslova mávnutím kouzelného proutku absolutně zamezí jakýmkoliv daňovým podvodům, o kterých se v souvislosti s dovozem vína ze zahraniční v poslední době intenzivně mluví.

Jenomže metoda, kterou stát hodlá použít k tomuto jistě bohulibému záměru, se mi ani za mák nelíbí. Místo toho, aby státní aparát účinně a cíleně bojoval s podvodníky, těm nasazoval pouta a přísně trestal jejich nekalou činnost, chce si práci usnadnit obecným zákazem. Jak se zdá, mezi ministerskými úředníky propukla zákeřná viróza, která jejich uvažování svedla na zcela nesmyslnou cestu. Místo řešení konkrétního problému si totiž úředníci snaží ulehčit práci tím, že vymyslí plošný zákaz, a před veřejností si jej obhájí již poměrně obehranou písničkou o boji proti daňovým únikům a ochraně domácího trhu.

Dlouhodobě zastávám názor, že takový přístup státu je špatný a měl by být pro každého rozumného člověka nepřípustný. Neměli bychom dovolit, aby nám stát týden co týden ubíral další kus naší svobody a snažil se na každý náš krok a lidskou aktivitu vymyslet alespoň jeden zákaz a dalších deset regulací a kulatých razítek.

Navíc jsem přesvědčen o tom, že plošný zákaz prodeje sudového vína ze zahraniční stejně nic nevyřeší. Ti, co chtějí podvádět, si bohužel jen najdou jinou cestičku a „hloupý“ stát se bude tvářit, že problém vyřešil, přestože jej nechá doutnat v šedé zóně ekonomiky.

Ano, rozhodně stojí za to přemýšlet o tom, jak pomáhat domácím vinařům. Sám se chci do těchto aktivit velmi intenzivně zapojit a již jsem v této věci inicioval několik schůzek a jednání. Rozhodně ale nebudu prosazovat podobné ultimátní a podle mne ve výsledku neúčinné návrhy. Řešení naopak vidím např. v tom, že bychom se měli vrátit k tradici cechovních společenstev a nechat na vinařích, ale i dalších profesích, aby si mezi svými členy sami udělali pořádek. Samoregulace bývá i ve světě často tou nejvíce účinnou zbraní. Seriózní podnikatelé si totiž mezi sebou nenechají podvodníka a sami si najdou cestu, jak mu nedovolit, aby podvodně vydělával právě na jejich úkor.

A když budou fungovat cechy, nebude vůbec potřeba, aby si stát z bezradnosti vymýšlel další nesmyslné plošné zákazy.

Ivo Valenta
senátor