Končí hra na slepou bábu

Platilo to dlouhé měsíce. Když politici začali mluvit o tom, že to prostě zařídí, udělají v naší zemi pořádek a skoncují s miliardovými daňovými podvody, přirozeně jim tleskali také všichni féroví podnikatelé, kteří měli již plné zuby levičáckých experimentů na straně jedné a vyčuraných tunelářů na straně druhé.

Nicméně toto zaklínadlo přestalo platit v okamžiku, kdy novodobí ministerští úředníci začali předkládat konkrétní návrhy toho, jak si tento boj proti daňovým podvodům vlastně představují. Nejdříve podnikatelům hodili na záda další papírování v podobě pravidelných měsíčních hlášení, teď šijí postupně na všechny živnostníky ještě užší oprátku v podobě elektronické evidence tržeb. Berní úředníci díky ní budou sledovat tržby každé hospody, kadeřnictví i malého květinářství doslova v reálném čase. A kdo by náhodou chtěl utéct ze sevřené náruče Velkého Bratra, vykoleduje si milionové pokuty nebo rovnou uzamčení svého vlastního podniku z moci úřední.

Za příklad je nám přitom předkládáno Chorvatsko, kde zavedení obdobné kontroly podnikatelů mělo zachránit tamní státní rozpočet a napumpovat do jeho vyprahlého chřtánu velké balíky peněz.

Jenomže tvůrci této pohádky Tisíce a jedné noci zjevně zapomněli na to, že hra na slepou bábu, během které má volič zavázané oči a v prostoru se orientuje jen díky pokřikům (rozuměj líbivým, ale povrchním slibům), už přestala přece jen inteligentní český národ prostě bavit. Proč? Minimálně proto, že si celý „zlatý“ chorvatský příběh někdo takřka vycucal z prstu a předhodil českým politickým špičkám ideální pohádku, které voliči rychle a rádi uvěří.

Jenže v dnešním globalizovaném světě už zaklínadlo „ve světě to funguje“ prostě samo o sobě nefunguje. Každý z nás se může podívat na internet (http://www.mfin.hr/hr/vremenske-serije-podataka) a za pár minut zjistí, že před zavedením online pokladen Chorvatsko inkasovalo na DPH v roce 2011 cca 37,7 mld. HRK a v roce 2012 cca 40,6 mld. HRK. V roce 2013, kdy musely všechny restaurace, hotely a další podniky povinně inkasovat své tržby jen prostřednictvím pokladních systémů napojených na berní úřad, pokleslo inkaso DPH na 40,2 mld. HRK. Za prvních 11 měsíců loňského roku se na DPH pak vybralo pouze 37,5 mld. HRK a celoroční bilance podle odhadů jen stěží převýší čísla roku 2013.

Je třeba se proto ptát, proč úředníci Ministerstva financí mluví o tom, že díky zavedení elektronické evidence tržby český státní rozpočet zbohatne z roku na rok o několik miliard korun, když ani jimi tolik vyzdvihované Chorvatsko se tohoto ekonomického zázraku nedočkalo. Místo toho a priori řeklo o každém hoteliérovi a provozovateli restaurace, kadeřníkovi, malíři pokojů nebo instalatérovi, že je vlastně automaticky podezřelý z daňových úniků. A to se raději už ani nechci bavit o svévoli chorvatských inspektorů, kteří si kontrolu dodržování daňových zákonů zřejmě spletli s gestapáckým šikanováním. Připomeňme třeba tento článek z léta 2013: http://ekonomika.idnes.cz/kontroly-obchodniku-v-chorvatsku-u-more-ffd-/eko-zahranicni.aspx?c=A130802_133134_eko-zahranicni_skr

Česká republika není balkánskou zemí. Nejsme přímořským letoviskem v hledáčku světových cestovních kanceláří a naši hoteliéři si jen stěží mohou dovolit takové marže, jaké mají jejich jižní kolegové. Proto také s pochopitelnou nevolí sledují, že místo toho, aby jim stát pomáhal, a tedy nekomplikoval jejich podnikání stále novými a novými regulacemi, snaží se je čím dál více sešněrovat nesmyslnými státními zásahy. Česká republika si sice v Chorvatsku půjčí model elektronické evidence tržeb, ale tamní sazbu DPH už jako by ani neviděla. Jak se pak má cítit našinec, když z každé vydělané stokoruny musí státu jen na DPH zaplatit 21 korun a přitom jeho kolega v Chorvatsku nebo Itálii odvede na té samé dani pouze 10 korun a v Polsku dokonce jen 8 korun?!

Vůbec se proto nedivím majitelům českých a moravských hotelů a restaurací, ale také dalším statisícům živnostníků, že se implementace chorvatského modelu do našich končin oprávněně obávají a připadají si utiskovaní. Sami mne oslovují desítkami dopisů a upozorňují mne na to, že pokud dnešní vláda prosadí všechny zamýšlené regulace, nezbude jim nic jiného než pověsit živnost na hřebík, propustit zaměstnance a jít s prosíkem na úřad práce.

A já jim slíbil, že se za ně postavím a budu všemi silami bojovat za to, aby se v České republice rozvíjel celý segment cestovního ruchu včetně hotelů, restaurací, barů a hospod. Nechci, aby se z naší pohostinné země s výtečnou gastronomií, světovým pivem i lahodným vínem stala poušť s několika utrápenými hoteliéry a majiteli restaurací, kteří budou jen marně sledovat, jak se lidé místo hospod schází doma v obýváku a na pivo chodí třeba do soukromých „klubů“ nebo privátní pivnice na dvorku.

Možná by bylo dobré hledat poměrně jednoduchá řešení bez dalšího rozšiřování armády úředníků a kontrolorů. Třeba zavést paušální daň jako v minulosti v Německu nebo zavést model cechů, které by si v regionech dohlíželi na dodržování pravidel a každého nepoctivce by velmi jednoduše a autoregulačně vyhnali z trhu.

Ivo Valenta
senátor