Vláda rozpočtové neodpovědnosti, aneb vládne levice - nerušit

Česká vláda tento týden v druhém kole jednala o návrhu zákona o státním rozpočtu, který bude platit příští rok.

Stalo se tak v době, kdy nejčerstvější zprávy potvrzují optimistické domněnky a předpovědi týkající se vývoje státní ekonomiky, které již několik měsíců nazpět hovořily o tom, že Česká republika se v hospodářském růstu dostává na špici členských států EU a že se s velkou pravděpodobností podařilo překonat ekonomickou krizi. Zároveň jsme mohli v uplynulých dnech zaznamenat informaci o tom, že bilance státního rozpočtu na letošní rok se stále nachází v plusu, což znamená, že celkový výsledek hospodaření za rok 2015 bude s nižším deficitem, než vláda předpokládala. A právě v této době nám kabinet předkládá návrh rozpočtu, který pro příští rok počítá s deficitem 70 miliard Kč.
Tato skutečnost je vskutku momentem, který každého racionálně uvažujícího člověka musí minimálně zaskočit. Každá firma, každá rodina či jednotlivec musí při úvahách nad hospodařením s vlastními financemi uvažovat tak, aby výsledek byl pokud možno vyrovnaný. Naše vlády si bohužel navykly, že vyrovnané hospodaření je přežitek a že naopak schodek je standardem, a to přes pozitivní ekonomický vývoj. A jak se zdá, naše současná levicová vláda to pak bere za samozřejmost. To by nás asi od levice nemělo překvapit, neznamená to však, že bychom to měli mlčky opomíjet, a to zvlášť proto, že koalice jakoukoliv vůli, odvahu či odhodlání k úsporám zcela vzdala, což potvrzuje hned několik skutečností.
Sedmdesátimiliardový schodek na příští rok byl tvůrci rozpočtu načrtnut již v základních rozpočtových obrysech na jaře letošního roku. A přestože se jak příjmová, tak výdajová stránka rozpočtu oproti prvotnímu návrhu zvýšila o několik desítek miliard Kč, a to zejména s ohledem právě na pozitivní výsledky růstu ekonomiky, tento parametr zůstal nezměněn. Přitom řádný hospodář by ve chvíli, kdy by se mu začalo dařit lépe, začal především hledět na to, aby splatil své závazky a více se již nezadlužoval. Ministerstvo financí, ale učinilo pravý opak a rozhodlo se optimistické výhledy na straně příjmů využít nikoliv ke snížení plánovaného schodku nebo ještě lépe ke snížení celkového státního dluhu, ale k navýšení jednotlivých kapitol dle požadavků ostatních rezortů. To považuji skutečně za trestuhodné a bezohledné vůči daňovým poplatníkům.  
Jistě lze argumentovat tím, že státní rozpočet je jen jakési vodítko a že výsledná bilance příjmů a výdajů státu může být s ohledem na ekonomický růst daleko lepší, podobně jako tomu bude velmi pravděpodobně v letošním roce. To ale nic nemění na skutečnosti, že vláda fakticky rezignovala na všechna prohlášení o úsporách, zefektivnění výdajů, manažerské řízení státu a základní pravidla hovořící o vytváření rezerv v době hojnosti. Návrhem rozpočtu vysílá jasný signál veřejnosti, který říká „dejte nám více peněz, abychom mohli ještě více utrácet – dluhy se vytváří proto, aby se nesplácely“. A v tomto ohledu lze pak považovat za směšné všechny snahy o lepší výběr daní a postih daňových úniků, neboť pokud chce stát vybrat více na daních, aby mohl více peněz „projíst“, pak nelze očekávat nic jiného, než že ochota platit daně bude ještě menší.
V této souvislosti nelze opomenout ani fakt, že součástí rozpočtových plánů vlády na příští rok je další bobtnání státní správy a počtu zaměstnanců státu o rekordní číslo přesahující hranici 12 tisíc. Výdaje na státní aparát by přitom měly vzrůst o přibližně 10 miliard Kč. Ať se jedná o pouhý plán nebo reálný záměr vlády, nelze tato čísla hodnotit jinak, než jako nehoráznost. Ať místa vytvořená tímto záměrem budou naplněna, či nikoliv, je zjevné, že rušit se budou už velmi těžko. Ve státní správě totiž platí jasné pravidlo, že jednou vytvořená tabulková pozice se může přesouvat, zůstat neobsazená, ale za žádných okolností ji nebudeme rušit, protože co kdyby náhodou… Tabulková místa navíc pro každý úřad představují peníze, které se taktéž přeci nevrací, neboť je lze využít třeba na štědřejší vánoce a …nácté platy.
Za opravdovou troufalost pak považuji skutečnost, že nárůst státního personálu by měl zahrnovat také na 700 nových úředníků Ministerstva financí, a to zejména kvůli plánu na zavedení elektronické evidence tržeb. Jak směšně v kontrastu s tím vyznívá nedávný plán na zrušení několika poboček finančních úřadů, který měl prý přinést tak „zásadní“ úspory. A daleko komičtěji pak působí fakt, že je to právě elektronická evidence tržeb, která by do státního rozpočtu měla přinést prostředky ve výši cca 10 miliard Kč, které její provoz spolu s výše zmíněným navýšením prostředků na státní aparát (navýšení platů a počtů státních zaměstnanců) hned zase spotřebuje. Bez ohledu na to, zda tedy vláda tyto prostředky tímto šikanózním nástrojem získá, či nikoliv, a já jsem přesvědčen, že se tak nestane, nelze v žádném případě hovořit o nějaké úspoře nebo bonusu pro státní rozpočet, když je předem známo, že půjde o peníze záhy vyhozené oknem za bobtnající byrokracii.
Výtek vůči návrhu státního rozpočtu je celá řada a bylo by možné v nich dále pokračovat. Výše uvedené ale mám za ty nejzásadnější. Přestože rozpočet dozná ještě pravděpodobně několika drobných, spíše kosmetických změn, myslím, že je možné jej již nyní hodnotit jako jednoznačně špatně splněnou domácí úlohu. Agro-socialistická vláda tímto návrhem potvrdila platné pravidlo Antonína Švehly, že levice ráda rozdává koláče, které neupekla a ani nemohla upéct, protože snědla těsto, které ještě nestačilo ani vykynout. A pokud zde v minulosti byly vlády, jež se nazývaly jako rozpočtově odpovědné, pak bez ohledu na to, jaká byla realita, lze v souvislosti se současnou vládou hovořit pouze o rozpočtové neodpovědnosti.

Ivo Valenta
senátor