Mělo by být právo držet zbraň základním právem?

V posledních letech se evropská politika doslova zvrhla v regulokracii všeho, na co si jen běžný smrtelník vzpomene.

Zavádíme registrace a databáze, sjednocujeme pravidla pro všechno a všechny, zakazujeme používat některé výrobky či názvy potravin. Nevím, k čemu obdobné restrikce povedou a upřímně pochybuji o tom, zda to ví evropská elita, jedno však vím stoprocentně, a to že všemi těmito kroky Evropská unie narušuje svrchovanost jednotlivých států a omezuje práva obyčejných občanů. Jedním z posledních, méně viditelných, ovšem o to více křiklavých, regulativních opatření evropské vlády je podle mého názoru novelizace Směrnice Rady o kontrole nabývání a držení zbraní. Směřuje k většímu posílení regulace obchodu se zbraněmi a na prvních řádcích důvodové zprávy se můžeme dočíst, že důvodem novelizace jsou, mimojiné, i nedávné tragické teroristické útoky v Paříži. Pojďme se tedy podívat na to, jakýže to má Směrnice vlastně vliv na boj s terorismem.

Kam Unie směřuje, mě opět udivuje. Změny, se kterými nově ve Směrnici přichází, jdou spíše než ke zvýšené kontrole pohybu zbraní, směrem k omezení práv běžných civilistů, kteří drží jakoukoli zbraň. A když říkám jakoukoli - myslím opravdu jakoukoli. Třeba světelnou maketu nebo airsoft pistoli. V zápalu legislativní hypertrofie Evropská unie vymyslela vskutku povedený souhrn opatření, kterými se chystá zesílit boj proti terorismu. S trochou nadsázky by se tyto snahy daly označit za doslova sebedestrukční! Zabránit nežádoucím osobám, aby se dostaly k nebezpečným zbraním, je skutečně velmi složité a nemusíme být odborníky na slovo vzaté, abychom to dokázali vyhodnotit. Přicházet ale s nástroji, které staví do cesty byrokratické překážky převážně sportovním střelcům nebo sběratelům historických rekvizit, určitě nelze považovat za účinný mechanismus v boji proti nelegálnímu trhu se zbraněmi a terorismu jako takovému. K čemu je povinnost ničit již znehodnocené nefunkční zbraněnebo přeřazovat neškodné sportovní či jiné maketové zbraně do kategorie podléhající ohlašovací povinnosti? Z jakého důvodu zakazovat poloautomatické zbraně, které vypadají jako automatické, když do této kategorie spadají i zbraně, které se používají ke sportovní střelbě? Znamenají snad opatření EU počátek úplného zákazu výroby a prodeje automatických zbraní pro všechny nestátní podniky? Chystají se členské státy zřizovat za miliardy euro státní zbrojovky nebo mají v plánu zbraně pro své armády nakupovat v nedemokratických „rozpadlých“ zemí třetího světa?

Důvodová zpráva Směrnice, která si zcela nesmyslně klade za cíl zabránit teroristickým útokům dalším znesnadněním přístupu nežádoucích osob ke zbraním, porušuje zásady proporcionality, neboť zabránit nelegální reaktivaci znehodnocené zbraně lze dosáhnout i méně omezujícím způsobem, který ale většina evropských státu dávno má. Realita je taková, že osoby, které si chtějí nelegálně obstarat zbraň, tak mohou učinit skrze nelegální zónu obchodu se zbraněmi, která se vymyká běžným kontrolním mechanismům, tj. i podobným směrnicím a dalším zákonům. Na tuto oblast je třeba se soustředit. Copak teroristé nakupují zbraně od běžných civilistů, kteří se věnují sportovní nebo lovecké střelbě? Opravdu chceme znepříjemnit výcviky civilistů, dobrovolníků z Aktivních záloh armády, kteří pomáhají civilistům umět ochránit své životy?

Směrnice nově dále zakazuje prodávat zbraně i její součástky po internetu. Jedná se o opatření, které je rovněž zbytečné, protože kompletní zbraně, stejně jako jejich hlavní části, není již dnes dovoleno posílat poštou. Zbraň si zákazník může na internetu vybrat, popřípadě uzavřít smlouvu a zaplatit, ale předání musí proběhnout fyzicky se všemi náležitostmi podle zákona. 

Neznám důvody přijetí těchto změn, ale znepokojujeme mě to. Nelogičností je celá řada a pramení z poslední dobou stále absurdnější politiky Evropské unie. Regulace práv občanů se staly oblíbeným nástrojem politické reprezentace s cílem vytvořit z Evropy kompaktnější celek a „zatočit“ s kriminalitou. Spíše než nohami na zemi si ovšem přijdu jak ve fantasmagorickém filmu, kde jedním mávnutím kouzelného proutku vyřešíte veškeré problémy. Kvůli různým transpozicím a implementacím novelizujeme denně stovky právních předpisů po celé Evropě a v souvislosti se sílící globalizací a propojováním ekonomik, politik a kultur, paralyzujeme státy a vytváříme těžkopádný „moloch“. Uvědomujeme si vůbec, že právě oním sjednocováním a regulokracií možná usnadňujeme proud organizovanémuzločinu a jiných bezpečnostních hrozeb více než čím jiným? My občané asi ano, o těch „nahoře“ opravdu pochybuji. Třeba uprchlická krize. Dopady migrace pociťujeme všichni v různých oblastech života, představitelé státu nám o nich ale ustavičně lžou, aby nevytvářeli paniku. Přitom my moc dobře víme, že expanze uprchlíků bude mít v budoucnu nedozírné následky. Marně teď posilujeme kontrolu na hranicích  a navzdory schengenskému prostoru neroste ale jen potřeba zajistit vnější stabilitu, pořádek a bezpečnost, ale především vnitřní bezpečnost dalšími opatřeními.  Evropské státy čelí uvnitř svých zemí projevům kulturní a náboženské netolerance - listopadové teroristické útoky v Paříži a útoky na ženy v Německu jsou toho aktuálním důkazem.

Přijímat v této kritické době návrhy, které mohou mít do budoucna i takový dopad, že povedou k širšímu odzbrojování, je přinejmenším velmi nerozumné. Zatímco se zdá být logické, že Evropa musí přistoupit k zcela zásadní revizi své migrační a azylové politiky a přehodnotit povahu a rizika bezpečnostních hrozeb v 21. století, konkrétní kroky zatím zatemňují bezduché fráze bruselské reprezentace a shoda panuje na opatřeních, které lze považovat za absolutní nonsens. Příkladem úporného regulativního šílenství je i tato Směrnice o zbraních. Vznikla v roce 1991 a od té doby byla novelizovaná pouze (!) jednou v roce 2008, v mezidobí se v Evropě však uskutečnila řada teroristických útoků, doslova několik desítek po celém světě. Od exploze bomby v autě zaparkovaném pod Světovým obchodním střediskem v New Yorku v roce 1993, přes únosy letadel až po listopadový masakr ve francouzské metropoli v loňském roce. Jen pro informaci, podle dostupných statistik zabili teroristé od roku 1970 přes 200 tisíc lidí. 

Je sice pravdou, že platné znění Směrnice se nevztahuje na státní zbrojařský průmysl, ale ve skutečnosti se samozřejmě promítne i do této sféry, protože i státní složky nakupují zbraně z komerčního sektoru. Reálně podle mého názoru dojde změnou Směrnice k nepřípustné perzekuci obyvatel členských států neodůvodněným zpřísněním legálního držení zbraní a zahájení procesu odzbrojení evropských států. Legislativa je přitom v této oblasti dostatečně přísná, problém spočívá v nutnosti požadovat efektivnější či zvýšenou kontrolu provádění ze strany členských států, ale i evropských bezpečnostních složek. Přiznávám, že to není snadný úkol, když si vezmu, že Evropská unie jako přebujelý byrokratický aparát nás, daňové poplatníky, stojí ročně asi 200 miliard korun….. Je otázkou, do jaké míry podobný přístup časem paralizuje bezpečnost jednotlivých států a učiní je zranitelnější nejen vůči radikálům, ale také vůči takovým mocnostem jakými je Čína a Rusko. Na rozdíl od jiných, jsem názoru, že bychom se měli ubírat opačným směrem, než kterým jde Směrnice a například rozšířit katalog základních práv o právo držet zbraň, třeba jako je tomu tak v USA, Kanadě nebo Severských zemích.

Ivo Valenta, slovácký senátor