Kulturní terorismus spolku OSA

Ochranný svaz autorský vrazil kudlu do zad kultuře v České republice, když skokově zdražil sazbu autorských odměn.

Podle mého soudu jen potvrdil to, že je nejvyšší čas, abychom se jako zákonodárci detailně podívali na celý systém kolektivní správy autorských práv a působení tohoto údajně neziskového spolku.

Jak jsem byl totiž informován svými voliči, OSA pro letošní rok zásadním způsobem změnila sazebník autorských odměn a minimálně po pořadatelích populárních koncertů chce o desítky procent vyšší částky, než tomu bylo doposud. A to v případě pořadatelů velkých koncertů např. zahraničních hvězd může znamenat problém v řádu stovek tisíc korun.

Pokládám za zcela skandální, aby pouhým rozhodnutím dozorčí rady nikým nekontrolovaného spolku, který byl sice zřízen ze zákona, ale jinak nepodléhá žádnému státnímu dozoru, byl spáchán tak brutální zásah nejen do podnikání v České republice, ale také do české kulturní scény obecně. Takto výrazné zdražení autorských poplatků totiž v konečném důsledku nebude mít za následek nic jiného, než přenesení této finanční zátěže na návštěvníky koncertů v podobě zvýšené ceny vstupného, nebo zhoršení kvality a úrovně pořádaných koncertů.  

Podle všeho navíc OSA provedla letošní změnu sazebníku autorských odměn velmi fikaně a nenápadně. Tabulkové sazby autorských odměn totiž „naoko“ zůstaly stejné nebo spíše klesly. Například u koncertu pro 500 osob a ceně vstupenky v rozmezí 151 až 200 korun byl pořadatel povinen vloni zaplatit Ochrannému svazu autorskému 8 915 korun. Letos sazba poklesla na 8 500 korun. Celý fígl však spočívá ve změně slev, na které pořadatelé koncertů mohli dosáhnout a se kterými pro letošní rok také kalkulovali. Jestliže ještě vloni si mohli nárokovat slevu ve výši 30 % za včasné a řádné plnění svých povinností, letos o tuto slevu bez mrknutí oka a jakéhokoliv vysvětlení přišli. A ve hře nejsou žádné drobné, ale skutečně velké peníze.

Uveďme si jednoduchý a názorný příklad. Pořádáte koncert v Uherském Hradišti řekněme pro 2 250 diváků, kteří zaplatí vstupné 250 korun. Vloni jste si mohli odečíst slevu 5 % za obec do 150 tisíc obyvatel a 30 % za včasné plnění všech svých povinností vůči autorským poplatkům. I tak jste musel OSA zaplatit částku 29 959 Kč. Po letošní změně sazebníku vás však OSA obere o 41 188 korun. Kde vezmete více jak 11 tisíc korun v případě, že máte sestavený rozpočet, domluvené umělce, prodané lístky apod., se však už nikdo neptá. OSA prostě rozhodla a podnikateli, ty musíš mlčet a platit. Autorské poplatky se totiž musí platit ze zákona.

Já však mlčet nebudu a budu se kompetentních ministrů a úředníků ptát, jak je možné, že si nějaký neziskový spolek jen tak svévolně a takto dramatickým způsobem změní sazby poplatků, které jsou pak podnikatelé povinni platit - jinak by se dopustili porušení zákona. Kdo a jakým způsobem dohlíží na činnost Ochranného svazu autorského? Kdo a jakým způsobem rozděluje peníze, které vybere OSA pomocí těchto a jiných praktik, které bohužel velmi často připomínají „výpalné“? Jak je možné, že celý systém vybírání a rozdělování autorských poplatků je naprosto netransparentní a je spravován neprůhledným uměleckým spolkem? Jak je vůbec možné, že zde tolerujeme takové praktiky, jako např. snahu o vybírání autorských odměn také z děl, které nemají autora? A to se nebavím pouze o folkloru, ale také vážné hudbě… Také budu chtít vědět, kolik peněz vlastně v konečném součtu OSA rozděluje mezi zastupované umělce a kolik peněz plyne bůhví kam.

Již v okamžiku, kdy jsem předložil folklorní novelu autorského zákona a společně s dalšími kolegy senátory jsme iniciovali to, aby folkloristé konečně nemuseli platit za lidové písničky žádné autorské odměny a přestali plnit černou díru pokladny Ochranného svazu autorského, jsem slíbil, že se podívám také na další kostlivce ve skříni a posvítím si na to, jakým způsobem jsou v České republice vlastně spravovány autorské poplatky. A svůj slib jsem již začal naplňovat. Oslovil jsem renomovanou právní kancelář, které jsem zadal hloubkovou analýzu včetně mezinárodní komparace a návrhu dílčích, ale i komplexnějších legislativních změn.

Nehodlám se totiž smířit s tím, že budeme další dlouhé roky tiše nebo hlasitě chodit kolem problému zvaný OSA, tvářit se, že nás to sice štve, ale ve skutečnosti rezignovat na přípravu konkrétních návrhů a opatření. A věřím, že stejně jako se nám společně podařilo vybojovat první krok ke změně pro folkloristy a předložit návrh zákona, který schválil Senát, podaří se nám postupně změnit i to, aby u nás přestaly proudit desítky milionů korun bůhví kam a bůhví komu.

Ivo Valenta, slovácký senátor