Zelení teroristé a ekologičtí tuneláři

Kdysi jsem četl, že stát ročně vynakládá přibližně 10 miliard Kč na financování nejrůznějších ekologických projektů a podporu činnosti dlouhého seznamu nejrůznějších ekologických sdružení a iniciativ. Nevím, do jaké míry je toto číslo relevantní, ale ani bych se nedivil, kdyby to nevěděli ani sami ministerští či evropští úředníci. Z rozdávání peněz ekologům se totiž v posledních letech stala politická móda a kdokoliv se snažil proti ní postavit, byl ihned ocejchován nálepkou barbara, který se snaží zlikvidovat poslední zbytky zdravého životního prostředí.

Státní aparát, ale i Evropská unie pod tímto panenským pláštěm neviny vybudovala propracovaný a záměrně extrémně chaotický systém finančních transakcí. Na nich se přiživilo velké množství nenasytných ekologických tunelářů, kterým dělá komparz armáda různě poblázněných (v dobrém i špatném slova smyslu) ekologických bojovníků.

Vždy jsem si myslel, že stinnou stránkou některých „ekologů“ je především jejich zaslepenost, která jim zabraňuje racionálně vyhodnotit skutečný stav věci v celém kontextu a pochopit, že ne vždy může zvítězit jedna malá rostlinka nad potřebami celé dnešní velké společnosti. Náklonnosti české i evropské legislativy k ekologickým hnutím nicméně začali zneužívat také tzv. „ekoteroristé“, kteří si na účelovém blokování často velmi prospěšné infrastruktury postavili lukrativní byznys. A to takový, který stál vždy přinejmenším krůček za hranou legálnosti.

Nikdy mne však nenapadlo, že se z některých ekologů mohou stát také snad nejvýkonnější tuneláři v novodobé české historii. Vždyť jen případ studie mapující výskyt křečka v trase budované dálnice D1 mezi Hulínem a Fryštákem, za kterou Ředitelství silnic a dálnic ČR zaplatilo neuvěřitelných 2,3 milionu Kč, je do nebe volající. Vůbec si nedokážu představit, jak je možné, že státní instituce prodraží výstavbu dálnice, která je tolik klíčová pro celý Zlínský kraj, zcela evidentně předraženou ekologickou zakázkou.

Představitelé české vlády, obzvláště ti, kteří vstupovali do politiky s  velkolepými plány, směřujícími k racionálnímu hospodaření státu, by měli přehodnotit své priority. Místo vymýšlení nesmyslné elektronické evidence tržeb, která bude pouze buzerací pro malé živnostníky a zaměstnavatele, by měli ucpat díry v cedníku jménem státní rozpočet, prostřednictvím kterých utíkají ročně miliardy korun do často netransparentních ekologických projektů.

A rozhodně se nejedná pouze o křečky... Děsí mne, jak propracovanou organizovanou strukturu mají mezi sebou některá ekologická sdružení, jak jednoduše a v tajnosti umí opanovat státní a evropské dotace a „vydělané“ peníze si pak posílat mezi sebou. A nebavíme se o žádných drobných, ale o částkách v řádech milionů či dokonce desítek milionů korun. A když navíc při bližším pohledu zjistíme, že vše následně kasírují spřízněné osoby a de facto rodinní příslušníci, nelze použít jiné označení, než „ekologičtí tuneláři“.

Jedni bojují proti veřejnému osvětlení a poukazují na to, kolik mušek a komárů tyto lampy ročně zabijí. Proto tlačí na vládu, aby počet lamp regulovala nebo je rovnou zakázala. Druzí zase navrhují vskutku „pokrokové“ a hlavně ekologické dámské hygienické potřeby v podobě omyvatelných menstruačních pohárků nebo ještě lépe podomácku vyráběných látkových vložek. A proč? Protože tím chtějí vyřešit tisíce tun odpadků, které způsobují jednorázové dámské potřeby. Prostě jedna hloupost vedle druhé!

Myslím si, že je načase, abychom se všichni přestali pokorně tvářit, že nám něco takového nevadí a že chceme mlčky sledovat, jak někteří lidé parazitují na veřejných rozpočtech. Říkám ano ochraně životního prostředí, říkám ano racionálně uvažujícím profesionálům. Ale říkám velké NE ekologickým teroristům a tunelářům!

Ivo Valenta
senátor, člen Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí