Česká potravina? Spíš farizejství vlády...

Ministerstvo zemědělství v tomto týdnu oznámilo, že hodlá uvést v život nové označení původních českých potravin vyrobených z tuzemských surovin v tuzemských podnicích.

Nové logo „Česká potravina“ by tak mělo pomoci ke zvýšení prodeje produktů českých potravinářů. To by bylo možné považovat za chvályhodnou snahu, kdyby vláda na druhé straně nečinila řadu opatření, která naopak jdou zcela proti zájmům českých potravinářů a producentů.

Vláda tímto krokem sice deklaratorně vyjadřuje svou podporu českým produktům, domnívaje se, že pro spotřebitele nové označení bude dostatečnou motivací k jejich koupi, o čemž lze ale také pochybovat, na druhé straně je však tato deklarace zcela převážena smrtícím koktejlem jiných regulatorních návrhů, které přímo, nebo nepřímo dopadnou právě na tuzemské výrobce potravin. Stačí vzpomenout tolikrát skloňovanou elektronickou evidenci tržeb (EET). Nelze tvrdit, že zavedení registračních pokladen v obchodech by mělo dopadnout na jejich české dodavatele. Ministerstvo financí se ovšem nechce vzdát vize, že pokladny s internetovým připojením by postupně měli mít bez výjimky všichni, tedy např. i prodejci na trzích a jiných občasných prodejních akcích. A právě v tomto případě se mnohdy jedná o producenty orientující se např. na tradiční regionální potraviny, farmáře a další malovýrobce, pro které takové pokladny mohou představovat skutečný problém. Za celou tuto oblast mohu uvést jediný příklad – připravovaný projekt Slovácké tržnice v Uherském Hradišti, který bude orientován výhradně na malovýrobce tradičních regionálních potravin. Tržnice by měla být otevřena v září letošního roku, již v tuto chvíli je přihlášena řada zájemců, kteří by chtěli tohoto prostoru využít pro prodej svých potravinářských výrobků a mnozí z nich mají z chystané EET velké obavy, neboť související náklady pro ně mohou být likvidační.

Tím ovšem výčet opatření ohrožujících české producenty nekončí. Vedle EET lze dále jmenovat v Poslanecké sněmovně projednávanou novelizaci zákona o významné tržní síle. Tento zákon by měl zpřísnit podmínky pro velké obchodní řetězce tak, aby nezneužívali svého postavení na trhu ve vztahu právě k českým dodavatelům. Zákon zvyšuje pokuty za tyto nekalé praktiky a více svazuje vztahy mezi odběrateli a dodavateli. Opět by to bylo možné považovat za zdánlivě prospěšnou a ve vztahu k českým producentům ochranářskou snahu, nicméně racionální úvaha říká, že důsledkem bude pouze to, že obchodní řetězce budou kvůli hrozbě pokut dovážet více potravin ze zahraničí, pokud z českého trhu zcela neodejdou.

Do třetice pak nelze nezmínit připravované omezení prodejní doby ve velkých obchodech o vybraných státních svátcích. Toto opatření je jednak diskriminační, neboť se vztahuje pouze na vybraný segment trhu (obchody na 200 metrů čtverečných prodejní plochy), omezuje svobodu prodejců i jejich zákazníků a zároveň na něj druhotně zcela jistě doplatí i výrobci.

Ve světle těchto a řady dalších nesmyslných regulací je zavedení loga "Česká potravina" jen slabou náplastí na podpásové rány, které vláda domácím výrobcům zasazuje jinými svými návrhy. Její pokrytectví a farizejství tak dosahuje svého vrcholu. Namísto laciných marketingových triků by měla usilovat o kroky, které budou znamenat skutečnou podporu pro české potravináře, pro jejich růst a snadnou cestu k zákazníkům. Jak vidno, ve skutečnosti jí jde ale o pravý opak.

Ivo Valenta, senátor Parlamentu ČR